María-Cristina Scottyard

práce
Studentka na střední, výpomoc v Jade Wolf, frontmanka kapely Against the current

povaha
Sladký úsměv, hluboký pohled čokoládových kukadel nebo věčná vráska tvořící se na čele od neustálého přemýšlení, zda něco nezapomněla - pár možností, jak popsat Maríi-Cristinu, jinak známou též pod přezdívkou Scottie, neboť jméno hispánského původu je poněkud zdlouhavé a po většinu času krkolomné. Nehledě na to, že jí tak oslovují členové rodiny, známí nebo učitelé, když si touží vynutit její pozornost. Protože poklepání na ruku, mávání před očima, ani na to zpropadené hvízdnutí sem tam nereaguje.

Důvod je prostý - je umělkyně a ty jako takové mívají hlavu v oblacích spolu se svými drahými polovičkami, umělci. Prsty tak neustále vyťukávají melodii přehrávanou v duchu i na rtech s tichým broukáním jakožto zvukovým doprovodem, častokrát doplněné o poklepávání tužky do rytmu než se dívka rozhodne připsat k hudební verzi i svá vlastní slova. Jo, přesně tak - touží se stát uznávanou textařkou a zpěvačkou, jejíž singly si budou zpívat lidé po celém světě. Dobrá, stačila by Amerika, není náročná. Dokonce i s NY se spokojí. Nebo koneckonců i s malým koncertem tady v Brooklynu nebo kdekoliv jinde ve městě, sny začínají drobnými krůčky a pro Scottie vše začalo školním projektem, který nezkrachoval jako jiné, ale nadále pokračuje pod názvem Against the current - Proti proudu. Stačilo zjistit, že všechny hudba baví a podporu členové nacházeli nejen v rodinných příslušnících ale i ve skalních fanoušcích, kterým se jejich texty a cover verze líbí. Scottie, jako jejich frontmanka, si vyprosila u alfy New Yorské smečky, aby mohli zkoušet vzadu za restaurací a sem tam se odváží vystupovat i v samotném srdci restaurace.

To je ta výhoda být dcerou alfova zástupce, ačkoliv za rozmazlenou princezničku tuhle tmavookou brunetku nikdo považovat nemůže. Už jen pro jeden zvláštní problém - amnézie. Scottie jí trpí už od autonehody pět, prakticky šest let zpátky, kdy se s bratrem vraceli z kempování na hranicích s Kanadou. Od té doby si nedokáže uchovávat potřebné vzpomínky a častokrát tak zapomíná i to nejzákladnější - něco udělat, vyzvednout mladšího brášku ze školy nebo si vzpomenout, že vůbec nějakého má, díky čemuž se častokrát stává terčem vtipných poznámek na svůj účet. Avšak díky tomuto faktu jí valná část smečky pomáhá a nenápadně bratříčka propašují do restaurace Jade Wolf, kde si Scottie přivydělává jako občasná výpomoc.

Takže pokud se jí zeptáte, co má ráda? Co je její nejoblíbenější záliba? Častokrát se zůstane mračit ve snaze rozpomenout se. První však, co vychrlí? Hudba. Hudba je odpovědí na všechno. Též si zamilovala parkour a každé ráno - pokud si vzpomene - se snaží běhat v Central parku, aby se na závěr odměnila medvědí tlapkou a tím nabyla spálené kalorie zase hezky zpět.

Dalším důležitým poznatkem jsou věčně počmárané ruce. Drobné vzkazy vypsané propiskou kdekoliv na volné ploše pokožky, aby tak nezapomněla a měla jisté připomínky neustále na očích. I tím se stává předmětem vtípků na svůj účet, ať už doma, v práci nebo ve škole, ale nikdy se neurazí, neboť ani netuší, k čemu by jí to mohlo být. Je to zkrátka její forma vyjádření se, ale místo poznámkových bločků - které zásadně ztrácí a nalézá v nejnevhodnější dobu - jsou ruce zdrojem veškerých informací včetně adres, textů nebo připomínky "Vyzvedni Nicolase ze školky" i s poznámkou, že se jedná o mladšího brášku a ne o cizí dítě, které kdo ví jakým způsobem získala do úschovy.

A co se týká rodiny? Španělská otcova větev je poměrně členitá, každý z nich má plno bratranců, sestřenic, tetiček a strýčků, hromadu příbuzných nejen v New Yorku ale také v různých hispánsky mluvících zemích. Nejbližší rodinu však tvoří jenom otec - Alejandro Cesar Toro de Nieva, zástupce alfy NY smečky a mladší bráška - Nicolas Joselito Montay de Nieva. Jediná Maria-Cristina používá ke svému celému jménu ještě příjmení své matky - Scottyard, aby si zachovala jistou vzpomínku na ni i v hmatatelné formě jako je podpis. Celým jménem María-Cristina Milagros de Nieva Scottyard ale nikdo jí neřekne jinak než-li Scottie. Až na pár výjimek a ty musí za každou cenu potvrzovat pravidlo.

historie
Všechno začalo osmnáct let nazpátek. Radostné oznámení "Jsem těhotná!" z matčiny strany, otcovo huhlání, kdy si brblal cosi o jednom kvítku, které už mají doma a matčino ukřivděné oponování, že tentokrát to jistě už bude holčička, jejich malá princeznička. Přání se vyplnilo a do jedné napůl hispánské, napůl americké rodiny se přidal nový člen - María-Cristina Milagros de Nieva, holka tmavooká stejně jako její otec. Zdědila převážně rysy charakteristické pro horkokrevné jižany, ačkoliv i umírněná povaha její matky, rusovlasé zpěvačky z oblíbené rockové kapely Miracle Creatures, byla znát. Už odmalička tak spěla k tomu stát na hudebním pódiu a dávat lidem uspokojení ve formě písní, textů a melodií.

Život se zdál pohádkou, král s královnou tohoto příběhu si nežili vůbec špatně, syn a dcera maminku pravidelně doprovázeli při tour nebo trávili čas v dílně svého otce, který byl vyučeným automechanikem. A vlkodlakem, což se před malými dětmi tajilo, neboť mají příliš prořízlé pusy. Oba si tak zamilovali hrabání se v autech a pokud se jich někdo ve škole zeptal, čím chtějí být až jednou vyrostou, pak odpověď byla nasnadě - mechanikem. Nebo zpěvačkou. Nebo něčím úplně jiným, děti mění názory každou minutou. Nakonec María s Emanuelem povýšili do role starších sourozenců, neboť ještě jedno překvapení mělo přijít - malý dárek v podobě malého brášky Nicolase. Emanuel se toho ale nikdy nedožil.

Jedno kempování, jedna cesta domů, jeden nedbalý řidič. Jedna smrt. Mikrospánek, náročná cesta a těžkopádné vozidlo zapříčinilo své, řidič nákladního vozu nedal přednost a najel, i když nijak zvlášť vysokou rychlostí, do automobilu řízeného nejstarším sourozencem rodiny de Nieva . Srážka nedopadla dobře - řidič byl na místě mrtev, Emanuel silně krvácel z protržených tepen a María skončila v kómatu po vážném úrazu hlavy. Probrala se po několika dnech, které se postupně naskládaly do týdnů, aby zjistila, že bratr zemřel při převozu do nemocnice. Bolest ze ztráty sourozence nepřekryl ani fakt, že díky stresu z úmrtí nejstaršího syna, byl na svět přiveden maličký Nicolas, ale rány osudu si brzy vyžádaly i matku a manželku. Rána byla hlubší, dvojnásobná. Zbyli si jen oni tři - jeden skleslý muž, jedenáctiletá dcera trpící amnézií, kdy si nedokázala dlouhodobě uchovávat jakékoliv nové vzpomínky a malé dítě, které ztratilo matku.

Přestěhovali se do Brooklynu, mnohem levnějšího bytu, aby opustili vzpomínky a zanechali minulost daleko za sebou. María se starala o svého brášku, na něhož pravidelně zapomínala, otec bral přesčasy a práci kde to jen šlo, aby zajistil vše potřebné, i když dědictví z matčiny strany bylo vcelku dost vysoké. Přesto všechny poplatky, péče o malé miminko, co pomalu přerůstalo v batole až na předškoláka, si vyžádalo hodně velkou útratu. Horší byl fakt, že María stále ztrácela přehled, zapomínala a nedokázala si vybavit určité věci. Otec, který již několikátým rokem úřadoval v místní New Yorské smečce jako zástupce samotného alfy, si vyprosil u vůdce laskavost a s přihlédnutím k okolností zkusil svou dceru proměnit. Tehdy už znala jeho tajemství, nešlo si nevšimnout, že sorta lidí, s níž se její otec scházel, byla něčím zvláštní. Přeměnu zvládla bez větších potíží, ačkoliv první minuty se nedokázala na dlouhých hubených tlapkách udržet. Jenže vlkodlačí schopnosti nefungovaly tak, jak se od nich očekávalo a regenerace akorát prohloubila Maríinu amnézii. Přestávala si pamatovat, že má brášku, že její maminka zemřela, někdy zabloudila i do jiné třídy. Naštěstí všichni okolo se jí snažili pomoct, nevymáchali jí v tom čumák, jak by se dalo očekávat. Nejen smečka, jejíž součástí se stala a která přijala pod svá křídla i maličkého Nicolase, ačkoliv je civilem, ale i studenti na střední.

Teď? Je jí sedmnáct let, první pusu má už dávno za sebou, stejně jako první nenaplněnou lásku. Pracuje v Jade Wolf jako výpomoc, po většinu času zkouší s kapelou, o níž má všude vylepené lístečky s poznámkami nebo se snaží zjistit, kde má svého brášku. A taky si sem tam zavyje. Jenom tak. Pro radost.

galerie
fc: Chrissy Costanza