práce
Studentka taneční konzervatoře.
povaha
Začněme tím, na co vůbec není pyšná. Jako každá osoba, tak i Gabrielle má své zápory, které ač se jí nemusejí zrovna líbit, patří k její osobnosti. Sice se už několikrát snažila se odnaučit nepěkným návykům, ale pokaždé neúspěšně. Tou největší slabinou je fakt, že se pouští do mnoha věcí naráz a jen málokteré z nich dotáhne do konce, pokud vůbec nějaké. Dalším nepříjemným faktem je to, že příliš mluví. Jí samotné to ani nepřijde, ale druzí z ní mohou být nepříjemně překvapení. Má sklony věci příliš zveličovat a přikrášlovat. Z toho důvodu se také může stát, že z původního příběhu udělá něco úplně jiného, i když ne úmyslně. Další nevýhodou je prakticky nemožnost se na cokoliv pořádně soustředit. Ano, začátek vypadá slibně, ostatně jako téměř u všeho, ale při delším působení je roztěkaná a ztrácí pozornost. Je možná až přespříliš soutěživá, pokaždé musí vyhrát. Svou porážku si nedokáže přiznat. Bohužel pro sebe samotnou, taktéž má sklony druhé lidi podceňovat. Alespoň do té doby, než je pořádně pozná a pochopí podstatu jich samotných a jejich povahy, schopností a umění. Je sice pravdou, že má ráda společnost, ale chvíli jí trvá, než si na druhé zvykne a začne jim plně důvěřovat. Není ten typ, který by hned propadl kouzlu osobnosti, je mnohem raději, když si neznámého řádně proklepne, aby věděla, co je zač. Samozřejmě existují výjimky, ale ty jsou jen vzácností. Nemá příliš ráda překvapení, sama neví ani proč tomu tak je. Také nemůže vystát lidi, kteří si o sobě myslí, že jsou něco víc. Nesnáší předsudky, kterých je beztak všude plno. Mnohem raději je za to, když se snažíme druhé napřed pořádně poznat, než je začneme nesmyslně soudit.
Abychom ovšem nepopisovali jen to špatné, Gabrielle má i své dobré stránky. Je velmi společenský tvor, který se nebojí přidružit i k naprosto neznámé osobě, jen proto, aby měla možnost si popovídat. I když se to tak nemusí jevit, je velmi citově založená. Uvnitř sebe vše prožívá, ale jen málo z toho propustí napovrch. Myslí se, že ukázat své negativní pocity znamená to samé, jako by měla projevit slabost. Naopak, když je šťastná či má dobrou náladu, rozdává ji všude kolem, kam jen může. Vše, co buď ona sama nebo někdo jiný řekne, dokáže proměnit v legraci. Za každé situace je vstřícná, ráda svým přátelům i neznámým pomůže. Ať už jde jen o obyčejnou radu, nebo třeba něco vážnějšího. Prakticky pořád si zachovává přirozený optimismus, díky němuž se také často usmívá, aniž by k tomu měla nějaký opravdový důvod. Už od dětství byla velmi zvídavou osůbkou, na vše se vyptávala a vše musela vědět. Ve všem si najde zábavu, či dočasnou hračku. Pro představu, v období listopadu miluje rozhazování listí kolem sebe, například. Má sklony k naivitě a i ve vyšším věku si zachovává část své dětské povahy. Ráda vede sáhodlouhé debaty prakticky o čemkoliv. Její největší vášní je tanec, kterému propadla už jako mladá dívka. Cizí jí není téměř žádný styl, zvládá jak klasické tance, tak například latinskoamerické, ale výjimkou nejsou ani moderní a pouliční. Díky své tvůrčí fantazii také často vymýšlí vlastní kreace. Ve výsledku je tedy, až na svou vlčí stránku, naprosto normální mladá dívka se vším, co k tomu patří. Nechtějte ji ale naštvat, to by poté nemuselo dopadnout dobře.
historie
Gabrielle se narodila jako jediná dcera dvěma poctivých a slušným lidem. Její rodina sídlila menším farmářském městě v Americe. Až do svých pěti let byla pouze sama s rodiči, kteří pracovali, jako by to bylo něco výjimečného, na poli kousek za městečkem. Vše se ale změnilo právě v tomto přelomovém období. Významnou událostí bylo, když malé Gabrielle rodiče oznámili, že brzy bude mít sestřičku. Pro ni to bylo něco úžasného a na nový přírůstek se moc těšila. V duchu už viděla, jak drobečka vozí v kočárku po ulici a učí ji všem lumpárnám, které byly Gabri vlastní. Když se konečně své zmenšené verze dočkala, byl to nejšťastnější den v jejím životě. Přesně jak si vysnila, drobečka rozmazlovala jak jen to šlo a kdykoliv měla možnost, pomáhala matce v hlídání. Musela být však velmi opatrná, protože tohle byl živý tvoreček, nikoli panenka, se kterou si mohla libovolně hrát. Pod bedlivým dozorem se o sestřičku starala jak nejlépe uměla. Vždycky byla její velkou ochránkyní, i když obě už povyrostly a začaly chodit do školy, jestli se ústavu, kam chodily, tak vůbec dá říkat. Stále byla Gabrielle tou starší sestrou, která se musela o mladšího sourozence starala. Ale nebrala to jako povinnost, spíše milou možnost, jak si být ještě blíž.
Poté, co Gab dokončila základní školu, neměla zrovna možnost rozhodnout se, jak chce pokračovat. Tak nějak se předpokládalo, že se připojí k rodičům a bude taktéž pracovat na poli. Avšak to nebylo něco, co chtěla dělat. Chtěla mnohem víc, dosáhnout něčeho pořádného. Věděla, že pokud toho chce dosáhnout, musí vzít život do svých rukou a něco s ním dělat. Ač to bylo těžké a chtělo to hodně přemlouvání, rodiče svolili a Gabrielle dovolili odjet na školu do New Yorku. Nejhorší bylo loučení se sestrou, ale přeci neodcházela napořád a stále budou v kontaktu, ne? Poté se tedy Gab přestěhovala do většího, pravda, přímo obrovského města, kde by mohla najít lepší uplatnění.
V rozmezí přibližně dvou let jezdila na návštěvy zpátky domů a svou rodinu taktéž zvala k sobě, jak se slušelo. Dokonce si našla i přítele, kterého měla ráda, jak jen střelená puberťačka ráda mít může.. Vypadalo to jako idylický příběh, ale nic není tak růžové, jak by se mohlo na první pohled zdát. Když bylo Gabrielle čerstvých 17 let, stalo se něco pro ni těžko představitelného. Vracela se zrovna v noci domů, když ji někdo přepadl. Toho muže znala jen letmo, ale to, co provedl způsobilo, že jeho obličej už nikdy nezapomene. Naštěstí se Gab nestalo nic vážného, dokázala se ubránit nejhoršímu. Ale to ještě nebylo všechno. Snažila se udeřit do každé částečky mužova těla, což ho pochopitelně rozzuřilo. Přímo před jejíma očima se změnil ve zvíře. Vlka. Chudák Gabrielle úplně zmatená z toho, co se to děje, zůstala vyděšeně přišpendlená k zemi. Onen vlk-muž se nehodlal vzdát jen tak. Znovu zaútočil, tentokrát svými tesáky. To už se Gab jen tak snadno ubránit nedokázala. Utržila několik kousanců a mnoho škrábanců. Všechno přerušil až hlasitý křik, který se ozval někde kousek od nich. Vlka to naštěstí zastavilo a odradilo do takové míry, že dívku nechal být a raději utekl.
Život Gabrielle se po této příhodě radikálně změnil. Tím, kdo ji zachránil, byl pro ni kdosi neznámý. Ale na tom nezáleželo, zachránil jí život, to bylo to, na čem jí záleželo. Zranění se sice časem zahojila, ale jejich odkaz zůstal i nadále. Muž, ke kterému se dostala, Charlie, ji postupně vysvětlil vše, co potřebovala vědět. Že teď už není jen obyčejný člověk, ale něco.. vlkodlak, stejně jako on sám. Jenže tvrdohlavá Gabrielle mu zpočátku nevěřila ani slovo. Netrvalo však dlouho a ona sama se přeměnila na zvětšenou podobu obyčejného vlka. Teprve tehdy ji došlo, že tohle všechno je pravda a je to skutečné. Díky svému ochránci se časem dostala do místní smečky, za což je velmi vděčná. V současné době stále navštěvuje školu a občas i rodinu, kteří ale o jejím malém tajemství nevědí vůbec nic a je to tak i lepší.
zajímavosti
Je alergická na arašídy a jahody.
galerie
fc: Indiana Evans
Žádné komentáře:
Okomentovat