Madelaine Dale

práce
Obsluha v Jade Wolf chinese food.

povaha
Madelaine se rozhodně nedá popsat jako velký, mrzutý vlk(odlak). Vlastně je spíše úplný opak. Tato slečna působí na pohled křehce, snad jako porcelánová panenka. Její drobná postava s útlým pasem jejímu vzhledu porcelánové panenky významně nahrává do karet, stejně jako její světlá, dětsky jemná pleť, avšak nenechte se zmást, tahle křehká slečinka by vám během sekundy dokázala prokousnout hrdlo, pokud by chtěla. Naštěstí pro vás, nechce. Není žádným krvelačným, bojechtivým monstrem, jak některá beletrie vlkodlaky popisuje. A navíc, kdo by si chtěl zahrávat s Dohodami, které udržují mír mezi Podsvěťany a Lovci Stínů? Ona má dostatek rozumu, aby věděla, že Dohody se dodržovat mají. Maddie nešetří úsměvy a milými frázemi, i přestože za sebou má pár nehezkých okamžiků. Všechno špatné nechává za sebou, minulost pro ni nic neznamená a snaží se soustředit na přítomnost a budoucnost, nebo to alespoň tvrdí. Během své práce přichází do kontaktu s lidmi celý den, od rána do večera, proto se musela naučit, jak jednat s lidmi, aby odcházeli spokojení a nestěžovali si. Vždy se s každým hostem, i kýmkoliv jiným, snaží vycházet co nejlépe, nerada si dělá nepřátele, obzvlášť pokud se jedná o členy Podsvěta. Milý přístup, přátelský úsměv, slušné mravy, nic z toho jí není v konverzacích cizí a umí se chovat tak, jak se od ní očekává a jak by se měla mladá slečna a servírka chovat. Rozhodně to není žádná poblázněná, nerozvážná puberťačka, přestože se pořád řadí k náctiletým, mnohdy se spíše zdá na svůj věk vyspělá, jako kdyby dospěla dříve. Ono když se v šestnácti sbalíte a vypadnete z domu, asi vám to přeci jen něco dá do života. Něco, co vás změní a ve většině případů to posilní charakter, jako v případě Maddie. Možná by bez této zkušenosti také patřila k bláznivým děvčatům, které vymetají každý klub, předhánějí se, která toho víc vypije na ex a která nabalí víc frajerů. Takový případ však naše Maddie není a má k němu daleko. Tím nechci říct, že by si občas nezašla do klubu, ale většinou se chová umírněně a ne jako výše zmíněné případy slečen. I přestože Maddie nemá problém občas do nějakého klubu zavítat, nepohrdne ani samotou. Sama sebe by označila jako extrovertního introverta či introvertního extroverta, záleží na tom, jak se zrovna cítí a k čemu se momentálně více přiklání. Příjemně se zabaví v klubu, ve společnosti přátel a mezi lidmi nebo i sama nad knížkou, na procházce někde v lese či po New Yorku, nejlépe v Central parku, kde je nejvíce zeleně. Tato slečna si od vás nenechá hučet do hlavy, má své vlastní názory a za těmi si i řádně stojí. Leckdo by možná řekl, že se chová až tvrdohlavě, když hájí některé své názory, ale obvykle nemá problém si poslechnout váš názor a rozumně jej uvážit, možná ho snad i vzít v potaz a upravit si ho dle svých představ. Nikdy se vám ovšem nepodaří jí váš názor vnutit. Čím více jej budete omílat dokolečka, tím více ji budete štvát a i kdyby váš názor byl sebelepší, bude jej ignorovat jen z důvodů vaší interpretace daného názoru. Nebojí se vám říct, abyste už zavřeli pusinku, přestali se marně snažit a šli dělat něco smysluplnějšího, než se snažit vymluvit Maddie díru do hlavy. Nezačne na vás křičet, jen vás slušně pošle pryč, jelikož se vždy snaží zachovat chladnou hlavu. Od toho incidentu se svým otcem výrazně pokročila, trénovala sebeovládání a hlavně ovládání přeměny ve vlka, jelikož nechtěla riskovat psychické zdraví dalšího civila. Také nepatří k typu lidí, kteří by nejdříve mluvili či jednali a až poté přemýšleli a uvědomovali si, co vlastně způsobili. Mad si potřebuje všechno v klidu promyslet, potřebuje si vymyslet záložní plány, zjistit, jak vše bude fungovat, a vše se snaží mít doladěné do detailu, aby svého rozhodnutí nemusela litovat. Kvůli tomu, jak dlouho nad vším přemýšlí, by se dala označit za nerozhodnou osobu a přesně proto nesnáší momenty, které doopravdy vyžadují okamžitou reakci, prostě takové situace jí upírají její právo si rozmyslet odpověď. Jestli existuje něco, čeho si neuvěřitelně cení a váží si toho nadevše, bude to určitě rodina, přátelé a obecně všichni blízcí. Prošla si ztrátou maminky, vlastně i táty, a proto si uvědomuje pravou hodnotu rodiny a blízkých osob, kteří tě mají rádi a drží při tobě. Lidem, na kterých jí záleží, dává vše, to nejlepší ze sebe, chce pro ně jen to dobré. A protože si významu rodiny váží a svým blízkým je naprosto oddaná, nemá zrovna v lásce odpouštění. Ten člověk jí už jednou ublížil a ona by mu měla dát druhou šanci, aby jí na konci ublížil znovu? Děkuje pěkně, ale znovu si ublížit nechce a proto s největší pravděpodobností bude ta osoba jen osobou z minulosti, kterou nechává za sebou.

historie
Život této mladé dívky nezačínal nijak zvláštně. Mladý pár, Caitlyn a Lester, žil ve velkém bytě v New Yorku, oba chodili do práce a byli spolu již pátým rokem. Jako takový dárek k pátému výročí Caitlyn vykřikla „Jsem těhotná!“. A přesně tak, jako takové neplánované překvapení se na svět dostala Maddie. Cait i Lester věnovali jejich malé princezně veškerou pozornost, starali se o ní s láskou a péčí, i přestože byla neplánovaná, byli za ní vděční. Jakožto jejich jediná dcera se měla dobře, nikdy si nemohla stěžovat na nedostatek, avšak rodiče se jí snažili vést k pracovitosti a snažili se jí moc nerozmazlovat. Maddie měla klidné dětství, školu zvládala a ani ji neprovázely žádné velké problémy. Se svou přátelskou povahou si dokázala najít přátele, v klidu proplout základní školou a nedělat rodičům těžkou hlavu. Problém nastal až v době, kdy měla přejít na střední školu, její rodinu totiž zasáhla neuvěřitelná tragédie, která s ní otřásla do základů. Caitlyn, drahá maminka, zemřela při autonehodě. Nikdo přesně neví, co se ten večer stalo, jelikož Cait jela po skoro prázdné silnici a dle všeho z ničeho nic stočila auto do strany, jako kdyby jí něco skočilo do cesty. Tyhle informace nikdo Mad neřekl, té řekli jen, že to byla autonehoda, ale zvídavé dítko si vždy najde cestu k tomu, co chce vědět. Maddie dlouho probrečela celé noci, ztrátu mamky nesla hodně špatně a hodně těžko se s tím vyrovnávala. Přišla o svého nejlepšího rádce, skvělou přítelkyni i neochvějnou oporu, kterou pro ni její mamka byla. Mnohem hůře se se smrtí Cait vyrovnával Lester. Cait byla jeho životní láska, její smrt mu doslova rozdrtila srdce a ani přítomnost Mad jej nedokázala pospojovat zpět. Mad to už tak roztříštěné srdce ještě více tříštila, kvůli vzájemné podobě s Cait. Kdykoliv se na ni podíval, viděl Cait. Tehdy poprvé našel uklidnění na dně lahve, ale od té doby jej na dně lahví hledal častěji a častěji. Během několika měsíců se jeho alkoholová závislost dostala do bodu, kdy pomalu nebyl schopen se o Mad starat a byl vyhozen z práce. Žili z toho, co měli našetřeno a Maddie byla nucena začít chodit do práce, kdyby jim našetřené peníze došli. Otec pro ni přestával být otcem, autoritou a někým, kdo by ji měl vychovávat. Čas moudře rozdělila mezi školu a brigádu tak, aby se s otcem potkávala co nejméně a předcházela tak zbytečným sporům. Snažila se mu držet z očí a úspěšně jí to vycházelo, dlouhou dobu.
Jeden večer se vracela z noční směny, bylo chladno a rozhodla se cestu vzít zkratkou, aby byla dříve doma. Ona zkratka se jí stala osudnou, jelikož tam narazila na pouliční rvačku. Tahle rvačka se ale v něčem lišila, ale pouze v některé okamžiky. V jednu chvíli viděla dva muže, jak se perou a v druhé se blýskaly tesáky a zabodávaly se do huňaté srsti. Nechápala, co vidí, ale usuzovala, že je prostě přepracovaná a školy už má taky dost. Dost velkým obloukem se je rozhodla obejít, pěkně ve stínech, aby je nerušila a oni si jí nevšimli. Bývalo by jí to vyšlo, ale jeden chlapík toho druhého odhodil stranou směrem k Mad, která vyděšeně vykřikla a upoutala si tak jeho pozornost. Najednou viděla, jak se muž změnil ve vlka a jeho tesáky se v náporu adrenalinu zabořily do nohy nebohé Mad, která okamžitě vykníkla. Slzy se dostavily a ona utíkala domů, spíše pajdala než-li utíkala, ale snažila se být rychlá. Otec naštěstí už spal, takže bez problémů proklouzla do pokoje a ošetřila si ránu, jak nejlépe dokázala. Celý zbytek noci se nervózně převalovala a něco jí nedávalo spát, proto se vydala projít do nedalekého parku. Nejhorší ze všeho bylo, jak jí pálilo ono kousnutí. Srdce jí bilo čím dál rychleji a než se nadála, bolest z kousnutí se roznesla do celého těla a po mnoha úmorně dlouhých minutách stála na čtyřech tlapkách. Byla zmatená, nechápala, v jaké se nachází situaci. Je to jen sen, přesně touto frází se uklidnila a opravdu byla během okamžiku opět na dvou nohách. Celá roztřesená se vrátila domů, kde už její táta byl vzhůru a samozřejmě držel lahev v ruce. „Kde ses flákala?!“ první věta, která vypadla jejímu otci z úst a ona už během té věty věděla, že ji nečeká nic dobrého. Křičel na ni, vyčítal ji vše, od pozdního příchodu až podobu s matkou. Mad se snažila krotit, nechala jej na sebe křičet, ale jakmile na její tváři přistála jeho hrubá dlaň, oči jí žlutě zažhnuly a místo křehké Maddie se objevil velký, rezavý vlk, který zalehl otce a vrčel mu do obličeje. Otec se nezmohl na nic než zoufalé pohledy a prosby o pomoc, které naštěstí zabraly a Mad se stáhla. Pořád jako vlk zamířila do pokoje, kde se změnila a sbalila si pár věcí, se kterými odešla pryč, kolem otce pořád se svíjejícího na podlaze.
Potloukala se všude možně po New Yorku, asi měsíc, až jednou večer narazila na jiného vlka. Netušila, že se jedná o vlkodlaka jako je ona, prostě se jej chtěla zbavit, proto se přeměnila, aby ho vyhnala. V moment, co na sebe vzala podobu vlka, onen vlk se změnil na člověka a Mad nemohla být více překvapená. Vzala na sebe opět lidskou podobu a onen muž se představil. Představil se jako Graham, alfa Newyorské smečky. Zprvu na ní byl hrubý, zajímalo ho, jak dlouho se takhle potlouká, kdo ji změnil a co provedla. Proto mu musela vylíčit celý příběh, od kousnutí až po incident, co měla s otcem. Graham usoudil, že nechat ji samotnou by mohlo být nebezpečné, jak pro ni, tak pro Podsvět a Dohody, z toho důvodu se jí ujal. Přistupoval k ní rezervovaně, postupně jí vše vysvětloval, choval se jako její učitel. Ona jej postupem času začínala vnímat více jako strýčka, který jí dal druhou možnost na život a stal se jí tou nejdůležitější osobou v životě. Díky němu získala smečku, druhý domov a dokonce dostala i práci, přímo v bistru. Po třech letech ve smečce si připadá lépe, jako kdyby tam patřila celý život.

galerie
fc: Sophie Turner