Skyelarie

povaha
Je těžké splňovat nároky, co jsou upřeny na členy královského rodu. Skyelarie neboli Skye, jak si nechává říkat v tajnostni před matkou, měla zrovna štěstí, neboť patří mezi nejmladší potomky Zlatého dvora, samotné královny. U starších sester se očekávala disciplinovanost a veškeré zásady víl, u Skye se to považovalo za samozřejmost, kterou v tichosti, s hlavou skloněnou dodržovala. Nebyl důvod se hlasitě ozývat, upozorňovat na svou maličkost, už jen z prostého faktu - byla neočekávaným potomkem zrozeným z milostného úletu, o němž se její matka nikdy nevyjadřovala. Historie, co provázela mladinkou plavovlásku, aniž by znala jakékoliv podrobnosti, snad jen nakrátko zasněný výraz, co se vplížil do královniných očí, aby byl vzápětí nahrazen elegancí a chladem, který si vílí národ osvojil velmi dobře. Až na Skye, jak jinak. Příliš v ní bujela stránka otce, lidského umělce, čistého a nespoutaného fantazií, nijak zkaženého dnešním světem plným moderních technologií a pokusů o zničení planety, jíž lidé obývají. Připomínala chybu své matky, onu lidskost, kterou seelies pohrdají, stejně jako ji ona obdivovala na jejím otci. Bledá dívka těžko zapadá do svého vlastního světa plného glancu, hrdosti a odtažitého chování, hledajíce si skulinku v každé pronesené větě, ač pravdivě podané. Naopak, pokud k nim zavítal člověk, oběť hrátek dvora, pak se neubránila zvědavému nakukování zpoza sloupů a lehkých, nadýchaných závěsů. Sama nikdy nezískala šanci opustit domov, byť jen na kratičké nahlédnutí do života smrtelníků. Snad pro matčiny obavy, snad pro možnost, že by se jí ztratila a navždy tak zmizela připomínka, že chybovat není pouze lidskou vlastností. Což se od té doby u dvora sotva toleruje. Narozdíl od svých soukmenovců patří Skye mezi ony dobré duše, ačkoliv je nadále svázaná pravidly vílího národa a je nucena říkat pravdu. V jejím podání však vychází s dětskou naivitou, nejistotou pronikající ze světlých kukadel, mírnou či poněkud větší roztržitostí. V několika krátkých slovech by se dala popsat celá její bytost. Strach. Láska. Mír. Vášeň. Ochrana. Citlivost. Zvědavost. Úzkost. Křehkost. Krása. Obětavost. Jako každá víla, i ona chrání přírodu, kterou nosí v duši, okouzlená její silou skrytou hluboko v zemi, v každém živém tvorovi. Vílu připomíná hlavně svým vzezřením, téměř éterickým. Plavé vlasy vlnící se kolem pohledné bledé tváře obvykle zdobí několik květů vpletených do jednotlivch pramínků, které se narozdíl od sester nesnaží svazovat do přehnaně složitých účesů. Napak, v jednoduchosti je krása a proto i Skye obvykle zdobí prostý cop či jedna z jeho verzí a místo rób odkazující na její místo u dvora si raději volí prostěji střižené šaty, ačkoliv nejvíce ze všeho miluje krajky. Je schopna hodiny nečinně přejíždět po vzorech prstem, zasněná nad tou krásou. Naprosto nevyniká v hrdém a sebevědomém chování svého rodu, ponechává si dávku stydlivosti, se kterou by sotva svedla muže. Tajný sen? Potkat skutečné lidi v jejich přirozeném prostředí, opravdové lovce stínů, na něž by si mohla sáhnout, skutečně se jich dotknout.

historie
Je to již dvacet jedna let, kdy královskou rodinu rozšířil poslední potomek. Maličké dítě, jehož původ nebyl čistý, jak by se očekávalo, ale naopak namíchán s lidskou krví a vlastnostmi, nad nimiž víly ohrnují nos. Pro královský původ ze strany její matky však muselo být se Skye zacházeno jako s každou jinou vílí princeznou, avšak nešlo si nevšimnout jistých pohledů, tichého hihňání či odpovědí podávaných tak, aby jich dítě litovalo. I proto si plavovláska nedovolila chovat jako její sestry, naopak přijímala s pokorou každou radu, každý rozkaz, jimiž se řídila dlouhé roky. Učila se vílím zvyklostem, léčitelství, v němž vynikala i přes značnou roztržitost, co se obvykle podepsala na tendencích padat do malérů. Stejně jako každá víla, i ona vypadá mnohem mladší než by k jejímu věku někdo řekl. Se svými dvaceti jedna lety připomíná více šestnácti-sedmnáctileté děvče, avšak velmi zmatené, co se lidských zvyklostí týká. Koneckonců z královského dvora utekla za poznáním lidského světa, tolik hlučného, tak zmateného, nechávaje za sebou svoji minulost. Uprostřed New Yorku, v dlouhých bílých šatech, hledající někoho, kdo by jí poradil. Kdo by se smiloval a vzal ji pod svá křídla.

fotogalerie
fc: Ebba Zingmark